Žádosti o propuštění z vazby:

Raritou je zamítnutí žádosti o propuštění z vazby ze dnenoviny-do-krajnosti-14-7-1995 27.6.1995 podepsané JUDr. Miloslavem Studničkou, kterému se DESET nepravdivých důvodů vešlo do pouhých dvou vět. Nenapadlo mě nic lepšího, než se svěřit redaktorovi týdeníku NAŠE OPAVSKO, jehož předmětnou část přikládám.

Nyní podrobněji k těmto dvěma větám s deseti nepodloženými důvody (text odůvodnění tučně, komentáře kurzívou):

V průběhu přípravného řízení, jak (1)si krajský soud ověřil (soud si nemohl nic ověřovat, protože by okamžitě zjistil, že další body jsou nepravda nebo holý nesmysl), vyšetřovatel (2)skutečně zjistil (vyšetřovatel nemohl nic zjišťovat, protože další body jsou nepravda nebo holý nesmysl), že obviněný (3)se odhlásil z trvalého bydliště v Opavě (odhlášení z původního místa trvalého pobytu bylo možné POUZE na základě provedené změny tj. PŘIHLÁŠENÍM občana na nové adrese trvalého pobytu), (4)chtěl se přihlásit (nikoli chtěl, ale PŘIHLÁSIL SE; viz platební rozkaz soudu v Jihlavě) k trvalému pobytu v Telči, což mu však z důvodu, že není státním příslušníkem ČR, (5)nebylo umožněno (bylo umožněno; viz platební rozkaz soudu) a posléze mu to bylo (6)odmítnuto i v Opavě (pokud jsem nebyl z trvalého pobytu v Opavě odhlášen úřadem v Telči, nemůže se tato rádoby prokázaná skutečnost zakládat na pravdě).

Za situace, kdy obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, (7)nemá trvalé bydliště v ČR (nemá cenu komentovat) a jeho (8)snahu přihlásit se k trvalému pobytu v Telči (nemá cenu komentovat) vzhledem k tomu, že rodinu má v Opavě je nutno hodnotit, jako (9)snahu vyhýbat se trestnímu stíhání (???; nemohu uvěřit, že pouze trvalé bydliště v Opavě nezakládá obavu z možného vyhýbání se trestnímu stíhání), je zde (10)konkrétní skutečnost (ničím nepodložená domněnka) odůvodňující obavu, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu stíhání a nebo případně uloženému trestu odnětí svobody.

Navíc úvodník tohoto „nemá“, na titulní straně usnesení uvedeno, že pobývám v Opavě na adrese Antonína Sovy 5. Jenže opět se nejedná o zjištěnou skutečnost (11), protože od 13.3.1995 jsem byl prokazatelně přihlášen k trvalému pobytu v Opavě, 10-nepravdivych-udaju-tituljak potvrzuje i rozsudek, který dokonce přesně uvádí Pekařská 122! Dokonce i po těch letech, když to člověk čte, tak se mu chce zvracet, a nezbývá než vzdychat a sténat nad ohavnostmi, které se ve jménu zákona dějí. Výše i níže uvedené důvody nikdy nebyly zjištěnými skutečnostmi, ale opravdovou ohavností.

Jak je vidět, tak kdybych odmítl nabídku starosty města Telče Václava Jehličky, pozdějšího ministra kultury ve vládě premiéra Mirka Topolánka, abych se přestěhoval do Telče, tak jsem zřejmě nemohl být stíhán vazebně (na videu, v jeho závěru, marně s Jožkou Černým pátráme po starostovi města Telče; důvod jím nezaviněné absence snese samostatnou kapitolu).

Na závěr jen malá rekapitulace z dostupných písemností, dokládající mnohé:

    • 9. března 1995: „… SKUTEČNOSTNEMÁ na území ČR trvalé bydliště.“  Žádost o propuštění z vazby, Okresní soud Opava, podepsán JUDr. František Pepřík.
    • 22. března 1995: „… NEMÁ na území ČR trvalé bydliště ….“ Stížnost, Krajský soud Olomouc, podepsán JUDr. E. Teschler.
    • 11. dubna 1995: OBŽALOBA uvádí „… TRVALE BYTEM Opava, Antonína Sovy 5 ….“  Proč jiný státní zástupce v návrzích na prodloužení vazby stále píše, že nemám na území ČR trvalé bydliště, když to popírá podepsaný Krajský státní zástupce JUDr. Karel Novosad??!!
    • 27. června 1995: Aniž bych mohl do záznamů o mém pobytu jakkoliv zasahovat, je to jako na houpačce, přičemž je zjevné, že se naprosto nic neověřuje. Hold fráze mají moc i po revoluci: „… Krajský soud … OVĚŘILNEMÁ trvalé bydliště v ČR ….“
      Zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, Krajský soud v Ostravě, podepsán JUDr. Miloslav Studnička.
    •  3. listopadu 1995: „… Vrchní soud PŘEZKOUMALNEMÁ v České republice trvalý pobyt ….“ (kdyby skutečně přezkoumával, tak by zjistil, že již od 13.3.1995 jsem trvale bytem v Opavě, Pekařská 122, kam mě manželka bez problémů přihlásila; to je ostuda celého systému, a zároveň důkaz toho, že nevinných obětí je v demokratické společnosti daleko více, jak dokládám v jiných kapitolách). Stížnost, Vrchní soud v Praze, podepsán JUDr. Karel Beneš.
    • 22. února 1996: „Obžalovaný  trvalé bydliště v Opavě.“ Nejvyšší soud v Brně, podepsán JUDr. Petr Hrachovec (asi skutečně nechal zkoumat, a dostává výplatu OPRÁVNĚNĚ).
    • 4. dubna 1996: ROZSUDEK POZOR!!! Velevýznamná změna!!! „… státní příslušník Slovenské republiky, podnikatel, TRVALE bytem Opava, Pekařská ul. č. 122,…“ (toto je skutečně první zjištěná skutečnost, dokonce je zaregistrována nová adresa, přestože mi, k smíchu celého „spravedlivého“ systému, dle konečně zjištěných skutečností, v nepravdě číslo 6, nebylo dovoleno přihlásit se zpět do Opavy; asi je manželka podplatila) KS v Ostravě, podepsán JUDr. Miloslav Studnička. Navíc tak činí občanovi jiného, Slovenského státu. Takže v blízké budoucnosti lze očekávat mezinárodní ostudu, na které si smlsne i Slovenské televize (foto z natáčení).

Ale i když sám soudce Studnička vlastně přiznal, že omílané fráze se staly minulostí, resp. podstatné vazební důvody pominuly, nejenže mě nepustil na pohřeb otce, který zemřel 3.11.1996, ale nepustil mě ani se s ním rozloučit, ač jsem jej o to prosil v době, kdy už bylo jasné, že otec má před sebou poslední dny života. Hlavně že senát pod jeho velením posvětil v tom samém roce lichvářům či hyenám jejich protiprávní činnost.

Z toho je vidět, že mezi 15 % lidí, kteří se ukájejí nad utrpením svých obětí, patří hned vedle některých vykonavatelů exekucí, novinářů, a bohužel i učitelů, také někteří z členů nepostižitelné justice (tuto statistiku mi potvrdil kamarád, psychiatr, a dlouholetý ředitel psychiatrické léčebny v Opavě, se kterým jsem od roku 1986 působil v tamní cimbálové muzice VÝHONEK).